| Úvodní blábol |
Musím upozornit, že jsem se o Ameriku (a o celý Český kras) zajímal jen čistě amatérsky a proto se teď znovu omlouvám všem profíkům, kteří budou úpět při čtení těchto stránek.
Minulé stránky byly prý plné zbytečných otazníků (vězte, že pro mě to skutečně otazníky byly) a dávno vyjasněných věcí. Byly svým způsobem nebezpečné, protože nepřímo nabádaly lézt kamsi kam se lézt nemá. Pro někoho se staly trnem v oku. Stránky zestárly, to je fakt. Mohu prohlásit, že je mým snem udělat stránky, které problematiku Amerik jednou provždy dořeší. Bude v nich každý detail, každá špetka a postřeh a budou potom moci zamrznout ...
| Zmíněná Amerika |
| Přelet nad Amerikou |
Takže tady něco z pořízených materiálů poskytuji v elektronické podobě. Jsou to zatím barevné fotografie, nevím, zda se mi někdy podaří snapovat záběry z kamery. Ale každopádně se fotilo ještě černobílým foťákem, takže se můžete těšit na několik černobílých záběrů.
Situace ze západní strany - Mexiko a za ním Velká Amerika (26 032 bytů)
Blíže Velké Americe ze západu (39 908 bytů)
Ještě jednou Mexiko a Amerika z trochu jiného úhlu (31 106 bytů)
Pohled od Malé Ameriky směrem na Mořinu (i s popisky) (30 807 bytů)
Posádka letadla Zlín 43:
pilot: František Kreidl
francouzská spojka: Lukáš Lemon
fotograf: Milan Kollinger
kameraman: já
| Barrandova jeskyně |
0. Úvod.
Pracovní skupina TARCUS ZO 1-05 Geospeleos ČSS provádí
dlouhodobý výzkum sekundárních minerálních výplní v jeskyních
Českého krasu. Koncem roku 1981 bylo přikročeno k podrobnému
výzkumu Barrandovy jeskyně. Přestože podle hodnověrných pramenů
byla tato jeskyně v minulosti několikrát zaměřena, její mapa
nebyla nalezena ani v archivu ČSS, ani v dostupné literatuře.
Proto byla tato lokalita znovu mapována, byl proveden
geologický a mineralogický výzkum a pro ověření předpokládaných
paleoponorů byla použita radiotestová metoda v pásmu 28 MHz.
1. Historie výzkumů Barrandovy jeskyně
Jeskyně samotná byla známa od nepaměti, protože jako jedna z mála jeskyní
Českého krasu má přirozený vchod. Svůj název dostala až koncem prvního
desetiletí, předtím byla známa jako "Srbská jeskyně" nebo jeskyně "V kozle".
První literární zmínky o této lokalitě jsou z konce minulého století
(Kořenský 1881, Woldřich 1890) ve spojitosti s paleontologickými výzkumy v
jeskyních údolí Berounky. První podrobný popis jeskyně zveřejnil A. Hoenig
ve speleologickém časopisu, vycházejícím ve štýrském Grazu (Hoenig 1909).
Práce zabývající se výhradně Barrandovou jeskyní byly uveřejněny v roce 1911
a 1912 v Praze. Jejich autorem je opět student architektury Anton Hoenig,
vedoucí skupiny "štýrských jeskyňářů", kteří se počátkem našeho století
zabývali speleologickými a paleontologickými výzkumy v Českém krasu a v
roce 1912 m.j. uveřejnili první podrobnou mapu Barrandovy jeskyně až po
tzv. Tobogan (Hoenig 1911 a 1912). Podle V. Homoly byl objev prostor za
Toboganem také dílem těchto jeskyňářů (Homola 1947). Další dostupný pramen,
ve kterém je zmínka o této lokalitě, je "Český kras ve výzkumu do roku 1950"
(Petrbok 1956). V poslední době se o Barrandově jeskyni zmiňují autoři
publikace "Jeskyně a propasti v Československu" (Kučera et al. 1981).
Pokud se nám podařilo zjistit, tak zaměřili jeskyni i J. Kukla a B. Šmíd v
r.1952, J. Hromas a kol. v r.1961-62 a J. Vojíř a kol. v letech 1971-72.
2. Metodika mapování
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byla pro mapování na
přelomu let 1981-82 zvolena metoda velice rychlá, i když méně
přesná, tzv. orientační mapování. Pro měření azimutů byla
použita buzola Sport, pro měření sklonů průhledový skloňoměr
vlastní výroby a pro měření délek tzv. topofil, tj. dekadické
počitadlo s nulováním, upravené pro měření délky nitě,
protažené počitadlem. Tímto postupem byla Barrandova jeskyně
ve dnech 8. 12. 1981, 23.1.1982 a 3. 4. 1982 zaměřena.
Mapa byla kreslena přímo v měřítku na impregnovaný milimetrový
papír. Tato mapa v měřítku 1:200 je dosažitelná v archivu ČSS,
v archivu Okresního muzea v Berouně a v archivu ZO ČSS 1-05
Geospeleos.
Změřená délka polygonového tahu je 366 m, převýšení jeskyně
44 m. Její dno leží 35 m pod úrovní dnešního vchodu, jen
několik metrů nad recentní hladinou Berounky.
3. Popis jeskyně
Vchod do Barrandovy jeskyně se nachází asi 750m ssz. od Srbska orograficky
na levém břehu řeky Berounky, 41m nad její hladinou v nadmořské výšce 251m.
Vstupní část jeskyně je tvořena poměrně vysokými meandrujícími chodbami,
ukloněnými paralelně se sklonem vrstev a se zachovalými stropními koryty.
Na několika místech se nachází zbytky zvětralé a olámané výzdoby, dno chodeb
je pokryto nepříliš mocnou vrstvou hlinitých sedimentů. Horní konec tzv.
Horké chodby je uzavřen zpevněnými štěrkovitými sedimenty. (Většina názvů
byla převzata z práce Hoenig 1912).
Nejprostornější střední část má spíše vertikální průběh s denivelací 25m.
Prostory jsou značně členité, většina chodeb má oválný průřez, jenom chodbičky
pod Heimovou propastí mají puklinovitý charakter. Sintrová výzdoba se vyskytuje
hlavně v tzv. Velkém dómu. V prostorech pod Heimovou propastí se nacházejí
helektity. Dno Velkého dómu je uzavřeno písčito-hlinitými sedimenty,
v prostorech pod propastí se nacházejí štěrkovité sedimenty.
Nejspodnější část jeskyně tvoří velice těsné chodby, většinou oválného
průřezu, skloněné paralelně se sklonem vrstev. Jenom Tobogán a část chodeb
U knížky má sklon 30° proti vrstevnatosti. Na dně chodeb se nachází silná
vrstva hlinitých až písčito-hlinitých sedimentů. Úplně odlišný charakter
mají prostory za těsným oknem asi 25m od polosifonu. Jsou to relativně
velice mladé chodbičky puklinového charakteru, založené na jediné poruše
směru SZ-JV, ukloněné 80° k SV. Výzdoba je zastoupena jenom sporadicky
ve formě malých brček a heliktitů, v reliktech nejstarší generace sintrů
byla pomocí krátkovlnné UV-lampy nalezena opálová mineralizace
(V. Lysenko 1981 - ústní sdělení).
4. Geologická situace
Barrandova jeskyně je vytvořena ve spodnodevonských vápencích
stupně prag jz. části silursko-devonské pánve Barrandienu.
Úklon vrstev je 30-45° k SZ. Vstupní část jeskyně, Lodžie a
Velký dóm jsou vyvinuty v šedých, deskovitých vápencích loděnických,
spodní část v nerůžovělých vápencích sliveneckých.
Celá oblast připadá do synklinály Chlumu. Poruchy, které se
v jeskyni uplatňují, jsou patrny z Clossovy růžice (obr.3).
Většinou jde o příkře ukloněné až vertikální pukliny, pouze
poruchy, sledující vrstevní plochy, mají sklon 25-40° k SZ.
Z Clossovy růžice je dobře patrno, že v jeskyni se převážně
vyskytují poruchy směru 75°, méně poruchy podle směrů 315° a
345°, ale chodby, které jsou vyvinuty na těchto poruchách,
mají několikanásobně větší délku.
5. Výsledky radiotestu
Na ověření předpokládaných paleoponorů na konci Horké
chodby byla použita metoda krátkovlnného rádiotestu v pásmu
28 MHz, která využívá zjištění, že krátké rádiové vlny jsou
podstatně méně tlumeny vzduchem nebo sedimenty než kompaktní
horninou (Gregor et al. 1976). Vysilač o výkonu 1 W s prutovou
anténou byl umístěn ns konci Horké chodby. Pomocí přijímače
s úzce směrovanou anténou a vybaveného indikátorem intenzity
přijímaného signálu (tzv. S-metrem) byly lokalizovány
tři maxima průstupu signálu, které indikují pravděpodobně
sedimenty vyplněné paleoponory. Výsledky rádiotestu jsou na
obr. 4; čísla s kladným znaménkem udávají relativní převýšení
vzhledem ke vchodu, čísla v legendě relativní intenzitu přijímaného
signálu (maximální intenzita má hodnotu 10).
6. Vývoj jeskyně
Vstupní partie Barrandovy jeskyně vykazují znaky paleoponoru,
přičemž ponory byly syceny vodou z toku, tekoucího
směrem k SV po poruše, na které je vytvořena strž před vchodem
do jeskyně. Tok, který se zařezával do podloží v závislosti
na klesání erozní báze a vedl zhruba po vrstevních plochách,
začal sytit dnes již přikryté paleoponory, ústící do
jeskyně v Horké chodbě. Jako další začal pracovat ponor, vedoucí
do Lodžie a poslední byl aktivován ponor, který vytvořil
dnešní vchod. Voda ze všech těchto ponorů tekla do Velkého
dómu.
Spodní úroveň je relativně mladší, její vývoj probíhal
pravděpodobně ve freatické zóně ve smyslu práce D.C. Forda
(FORD 1965). Nesvědčuje tomu jak rourovitý charakter chodeb,
tak jejich průběh ve tvaru písmene V - viz obr. 2. Za tohoto
předpokladu byl celý systém odvodňován dnes již sedimenty
uzavřeným dnem Velkého dómu.
Poruchy ve směru 75°, na kterých je vytvořen tento dóm
i s přilehlými prostorami, byly ověřeny i na povrchu a směřují
ke Chlumu. Není tudíž vyloučena možnost komunikace Barrandovy
jeskyně s jeskyněmi na Chlumu.
Literatura:
Ford, D.C. (1965): The origin of limestone cavern : a model from the Central
Mendip Hills, England. Bull. of the National Speleological Society, 27,
109-132.
Gregor, V., Princ, M. (1976): Rádiovátestová metoda a její aplikace ve
speleologickém a geologickém výzkumu krasových oblastí. Čas. Morav. Muz.
(Brno), Vědy přír., 61, 53-96.
Hoenig, A. (1909): Die Hhlen des mittelbhmischen Kalksteinplateaus.
Mitteil.f. Hhlenkunde, 1,2:1-6, Graz.
Hoenig, A. (1911): Die Barrande-Grotte. Bohemia (Praha), 94.
Hoenig, A. (1912): Die Barrande-Grotte bei Srbsko im Berauntale. Lotos (Praha),
60, 6:145-160.
Homola, V. (1947): Krasové zjevy v Barrandienu. MS rigorózní práce. Archiv
Přírodověd. Fak. UK v Praze.
Kořenský, J. (1881): O diluviální fauně jeskyňové v okolí Tetínském. Věst.
Král.čes. Společ.Nauk, Tř.Math.-přírodověd., Praha.
Kučera, B., Hromas, J., Skřivánek, F. (1981): Jeskyně a propasti v
Československu. Academia (Praha).
Petrbok, J. (1955): Český kras ve výzkumu do roku 1950. Anthropozoikum (Praha),
5, 9-46.
Woldřich, J. (1890): Über die diluviale Fauna der Höhlen von Beraun in Böhmen.
Ver.K.-k.geol.Reichsans. (Wien).
Summary
The Barrande Cave was in the history known as a largest
and most famous cave of the Bohemian Karst. Its two entrances
occur about 750 m to NNW from the community Srbsko on the left
riverside of the Berounka River 41 m above its level. First
literary references are known from the end of l9th century.
The cave was investigated, mapped and described in detail by
A. Hoenig (1912). The cave is 366 m long, 35 m deep and its
height amplitude is 44 m.
The map used in this paper was made in 1982 within the
framework of the exploration of mineral fillings of Bohemian
Karst caves, that has been made by the working group TARCUS
of the Czech Speleological Society ZO 1-05 Geospeleos.
There was made the geological, structural aad mineralogical
research. Also the radiotest method with the use of a
28 MHz transmitter was applied. The radiotest method verified
the existence of presupposed paleoponors.
Explanation to the figures
Fig. 1 : Top view of the Barrande Cave
1 Opal occurrence
2 Chimney
3 Step
4 Clay
5 Gravel
6 Water
Fig. 2 : Lateral view of the cave from SW to NE
Fig. 3 : Closs's rose diagram of joints
Fig. 4 : Results of the radiotest method
4, 7, 10 - reletive intensity of the signal
maximal signal level = 10
Martin Sluka, Ondřej Jäger, Jeroným Zapletal
ČSS ZO 1-05 "Geospeleos"
A taky pár foteček:
Výhled z lodžie na Berounku je docela fajn.
No a tohle jsem já při překonávání jednoho z komínků v Barrandovce.
Tohle je pohled ze dna Barrandovky.
Takhle vypadá pohled ze dna Heimovy propasti se zakloněnou hlavou.
| Obrazová dokumentace |
| Odkazy na další informace |
Obecně o podzemí:
Oficiální stránka České speleologické společnosti (časopis Speleo, různé informace)
Blackratova homepage - stránka se stejnou krevní skupinou
Průvodce - Podzemí - můj vlastní diskusní klub
